Srpen 2012

Jsem doma...

15. srpna 2012 v 12:06 | Ewulle
...a plná zážitků.
Hi.
V neděli jsem se vrátila ze soustředění. Ze střeleckého soustředění. Zkusila jsem mnoho nových věcí a trochu se o ně podělím.
Táááákže :D Například jsem střílela z brokovnice TRAP. To bylo super kdybych se trefila tam, kam jsem původně měla. Pokud to tedy chcete vědět, trefila jsem dolní zamiřovací terč. Ale to nebyla moje vina. Prostě mě nenapadlo, že brokovnice nemá námačk spouště a že tam spoušť je tak lehká. No co, někdo to trefit musel a ti trenéři tam říkali, že jim to udělal i zkušený myslivec.
Dále-- Podařilo se mi pochopit stavbu samopalu, a kdyby mi ho půjčili, určitě bych ho správně složila zpátky.
A když užjsme u skládání zbraní. Naučila jsem se složit zpátky svojí Hammerlinu. Zdá se mito sice složitější než u Margoliny, ale dá se to. Naučila jsem se správně cvakat mířidla a trefit všech 10 ran do osmičkového kruhu (jsem šikulka :D ).
Jediné, co mi tak trochu kazilo náladu bylo jídlo. Je mi líto, ale to se fakt nedalo. S lidma u stolu jsme každý den hádali co to je. U rizota jsme se dohadovali proč je červené a nakonec jsme se shodli, že horší než tahle porce, jsou porce dvě. Dále pak tu je universální červená omáčka (zvdáleně prošla kolem rajské, svíčkové a sojové omáčky), těstoviny se sýrem, které nechutnaly jako sýr, karbenátky (už prý bylo dost zbytků na ně) a jiné.
Naší celkem častou zábavou bylo dělání si legrace z trenétů. Tedy z trenéra. Na paní M. a moje by si totiž nikdo nedovolil nic říct. Jsou totiž zlatí. Takže jsme si dělali srandu z "micky mouse" jak jsme mu říkali kvůli tomu, jak nosil tlumiče. Jeho rady nám byly k smíchu, protože naši trenéři nám říkali zcela něco jiného. Jeho rady tak byly jedním uchem dovnitř, druhým ven. Když jsem se zeptala na jednu věc, která mě zajímala, vyklubala se z toho nudná 45 minutová přednáška, při které jsem se tu věc stejně nedovzěděla.
Na konci soustředění jsem ještě střílela dva závody a výsledky byly celkem průměrné, ale teď už jsem odpočatá a výsledky se škrábou nahoru. S některými střelci jsem si vyměnila telefonní čísla a odjeli jsme domů. A všichni doufáme, že se přístí rok sejdeme ve stejné sestavě (no....pár lidí tam být nemusí, ale to je vedlejší)

Zatím bye Evelyn Stanley